Unichess Ž – ŠK DP Praha EA Hotels I. 4:4

Hráli jsme s osmičkou žen, už před zápasem jsem říkal, že jde o tým, který je nejvíce za očekáváním a někdy tu smůlu prolomit musí, přál jsem si, aby to nebylo zrovna na nás. Bylo napínavé jak finále Wimbledonu. Přišel jsem kolem půl osmé a stav byl 1:2.

Roberta Kameníka (bod) a Standu (půlka) už jsem ani nepotkal. Martin na poslední desce ještě analyzoval svou remízu. Rychle jsem shlédl partie a vypadalo to na bod u Andreji a Petra, Richard ztrácel kvalitu, Robert vyrovnaný a Aleš bez dvou piků. Robert tvrdí, že to nevypadá dobře, říkám si, když udělá bod Andreja s Petrem, Robert v nejhorším půlku přidá.

Pak to začalo vypadat hůře, zremizoval Petr, prohrál Richard, další remízu přidal Andreja. U Andreji musím říci, že u příchodu jsem viděl snad prvně v životě výrazněji lepší čas než u soupeřky, až jsem si říkal, jestli nepřišla pozdě 3:3.

S přehledem vyhrává Robert, dost si zlepšil náladu a Aleš dohrává v naprosto zdechlé pozici věžovku stále se dvěma pěšci méně. Škoda, bude to 4:4. Jenže Aleš i s výrazně horším časem neustále zkouší pozornost soupeřky, ta to neustojí a Aleš stojí v jasně remízové pozici.

Eufórie! Vyhrajeme!

Aleš však nachází asi jediný tah, který partii prohrává. Následně dodává, že to s ženami neumí, budu se muset příležitostně zeptat jeho paní, zda to tak opravdu je :-). Dnes by si Aleš remízu opravdu zasloužil, ale slovy velmistra Horta, partii prohrává ten, kdo udělá chybu jako poslední 4:4. Stále máme vše ve svých rukách na druhém místě tabulky, ale USK nám dýchá na záda. Mezi námi a USK tak může o postupu rozhodovat jen skóre, vzájemný zápas naštěstí nerozhoduje

Závěr z dnešního zápasu? Kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou a dnes jich na nás bylo osm

Josef Bára