Reportáž z 1. kola 2. třídy

ŠO Praga Praha B – ŠK DP Praha 2,5: 5,5

Všichni jsme přišli včas na genderově značně nevyvážený zápas, jen jedna žena v týmu soupeře. Tedy Aleš přišel o tři minuty později, ale to víme, že znamená včas.

Petrovi musíme z klubového rozpočtu pořídit asistentku, stále volá s dotazy typu – jaké tam jezdí metro, jaká je adresa a tak.

My jsme nastoupili v téměř nejsilnější sestavě, soupeř nikoliv.

První dohrál Robert Kameník, na prvních 20 tahů spotřeboval pouhé tři minuty a soupeř byl rozložený, jenže namísto toho, aby Robert zvolnil a přesto, že jsem mu na chodbě říkal bacha, největší problém je vyhrát vyhranou partii, si má slova nevzal k srdci a sám si ve vyhrané pozici vlezl do ošklivého matu pěšcem, poté, kdy si sám zablokoval veškeré únikové cesty a to měl soupeř trojpěcha, dvojpěcha a izoláka a Robert pěknou pěšcovou strukturu. Soupeř v eufórii a stav zápasu 1:0.

V tu dobu to všude mohlo dopadnou jakkoliv, lepší stál podle mě jen Standa.

Soupeř asi motivován kapitánem, začal nabízet remízi. Na osmé desce Martinovi i vícekrát a Martin by ji bral, nešlo to, chceme vyhrát.

Pak Richardovi, Robertovi na první desce, Standovi. Zdálo se, že jim bod stačí a na zbytku to chtějí uplichtit. Vše odmítáme, i Robert sám řekl, že by hrál rád dál.

Standa s dvojicí střelců hraje přesně a srovnává na 1:1.

Richard na druhé desce stojí uz v dost zablokované pozici a víc než remíza z toho nebude 1,5:1,5. Asi největší škoda, Richard stal po zahájení výrazně lépe.

Pak soupeře údolává Petr, soupeř ztratil lehkou figuru, zápletka mi utekla, stal jsem zrovna jinde, soupeř se však nevzdal, ale Petr dokráčel v klidu k cíli 1:5:2,5

Petr se chválí, slyším jak si říká „Hrál jsem dnes dobře“, snad to zná o té samochvále.

Pak dohrál Martin na osmé desce, z pozice, kde by sám bral remízu se dokázal prosadit. Věřil jsem mu a soupeř nebyl rád, že jsme remízu odmítli. 1,5:3,5

Pak dohrál Robert na první desce, časová kontrola do 10 vteřin oba, soupeř přišel o 35 minut později, tak měl  Robert drobnou výhodu. První deska musí zkrátka vyhrávat. Musím se přiznat, ze mě překvapilo Robertovo soustředění se. Po dvaceti minutách soupeř nikde a Robert mel nejsoustředěnějsí pohled na desku na figury v základním postavení, v hlavě však určitě nějakou pozici. 1,5:4,5

Pak trochu zazmatkoval Petr, se slovy, že to nevypadá dobře, neregistroval výhru na osmé desce a tak netušil, že máme výhru jistou.

Dohrávali poslední dva klasičtí kisnaři.

Andrea se podivil, že nepřibývá 30 vteřin za tah a i Aleš se jde ujistit, že mu po 40 tahu něco naběhne.

Jinými slovy jsme byli svědky toho, kdy někdo spotřebuje tři minuty na prvních 20 tahů a někomu zbývají tři minuty na posledních dvacet tahů do kontroly. U Aleše a Andreji to však uz nepovažujeme za nic výjimečného.

První dohrál Andrea, v pozici, kdy jedině chybou soupeře mohl dopadnout zápas jinak než remízou 2:5

Poslední dohrál Aleš, v partii s téměř kompletně spotřebovaným časem, az se přišla zeptat místní dáma, kdy budeme končit.

Aleš stal rozhodně v lepší pozici, kterou pokazil, ale soupeř nedokázal vymyslet tahy, které by ho dovedli k výhře a sám nabídl remízu. Je 22.15 a my jdeme spokojeni do mrazivého počasí za stavu 2,5:5,5

Kluci díky! Týden je oddych, rekonvalescence mysli, masáže a tak.

Další zápas ve čtvrtek za dva týdny na Juliši. Pozvánku pošlu příští týden.

P.S. Přestože jsem Karlovi uzmul hráče ze třetí desky, ze souběžně hraného zápasu druhé třídy, Martina, že vyhráli také, naše výhra pak chutná dvojnásobně

Josef Bára